THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Asi se mnou budete souhlasit, když prohlásím, že většina metalových kapel s něžným pohlavím za mikrofonem na sebe už jen kvůli tomuto faktu automaticky poutá pozornost. Jedněmi z této řady jsou i kanadští WETWORK. Tentokráte se však nebudou konat ani tří akordové odrhovačky se sametovým hláskem éterické děvy, ani rádoby operní jódlování za zvuku nasládlých metalových aranžmá.
Čtveřice ze zámoří na nás totiž vybafla s technicky pojatým death metalem, takže ženský hlásek si tentokráte „užijeme“ v podobě growlingu vokalistky Kristen. A to je asi první kámen úrazu této desky. Ačkoliv mám vůči té druhé skupině z výše zmiňovaných ženských vokálních poloh v metalové hudbě obrovské výhrady, musím uznat, že tyto mu asi svědčí nejlépe. Brutální chropot mi v ženském podání přišel vždycky strašně stereotypní a dost výrazným způsobem pohřbívající leckdy úspěšnou snahu hudebníků. Platí to, ať už hovoříme o Sabině Classen a jejich TEMPLE OF THE ABSURD, Rachel a SINISTER anebo hlavně o Angele Gossow z ARCH ENEMY, kde mi její vokál absolutně znechucuje celou tvorbu kapely. Ani v tomto případě to bohužel není jiné. Kristenin growling si to hrne povětšinou v té samé rovině, až člověk jeho poslechem postupně úplně ztrácí pozornost.
A to je docela škoda, protože hudební složka „Synod" zas tak špatná není a nabízí i několik povedených nápadů. Ačkoliv ke slyšení není nic ohromujícího, spíše přehrávání už dávno objeveného, nedá se říct, že by WETWORK úplně slepě kopírovali typické death metalové postupy. Najdou se totiž i případy, kdy se ke slovu dostane snaha vymanit se ze své žánrové škatulky a byť se tomu děje hlavně prostřednictvím infiltrace vlivů vůdců jiných žánrů (rozlámané riffování v šesté „Nature of Repention" zřetelně připomene jistou švédskou pětici), nelze jinak, než tyto pokusy registrovat s povděkem. Hlavně už uvedenou „Nature of Repention" bych klidně mohl doporučit jako jednu z možných budoucích hudebních cest kapely.
V zásadě tedy průměrná a ničím neobvyklá nahrávka, kterou dost výrazně sráží právě nevýrazný vokál. Předpokládám, že zarytí fandové žánru by si na ní to svoje našli, otázkou však zůstává proč tak činit, když nabídka kvalitnější konkurence je ještě pořád dostatečně bohatá.
Technicky pojatý death metal s ženským vokálem. I přes několik slibných momentů v zásadě průměrná záležitost. Zaryté fanoušky žánru však může zaujmout přeci jen o něco více.
5 / 10
1. Prea Letum
2. Heavens Advocate
3. Shelter Of Hipocrisy
4. Depths Of Greed
5. Crawlspace
6. Nature Of Repention
7. Venison
8. Pontious Pilate
9. The Servants Of Twilight
Synod (2005)
New Start Human (2002)
Temple of Red (1998)
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.